Proto abychom mi, nebo abych se držel Já jazyka, abych se Já cítil dobře jako dospělý člověk, člověk který má neformální autoritu doma, v práci a mezi přáteli měl bych používat a využívat výhody Já jazyka. A nemusím mít ADHD. Jaké má Já jazyk výhody, kromě těch, které jsem již zmínil? Pro nás s ADHD má jeho použití velký význam. NO, mluvíme sami za sebe, to znamená, že pokud dojde k situaci, kdy se budeme muset obhajovat zahrnujeme do obhajoby jen sebe a nemusíme se spoléhat na nikoho jiného.
Odpoledka.
Možná, že jste v době když jste chodili do školy zažili situaci, kdy v úterý, kdy bývalo odpolední vyučování, nepřišel učitel včas na hodinu, mimochodem většinou proto, že měl dozor v jídelně. Vy všichni ve třídě jste na učitele čekali. Až jeden z vás navrhl „zdrhneme, ten už nepřijde“. Po krátkém vyčkávání jste zdrhli celá třída. Ráno se váš útěk začal vyšetřovat. Třídní učitel, co třídu zná zaútočí na známou firmu. Žák, který útěk navrhl se přizná a né Já jazykem řekne “ my jsme si mysleli, že už nikdo nepřijde“, no a učitel se okamžitě zeptá „kdo všichni?“ Co myslíte přispěchá někdo iniciátorovi z jeho spolužáků na pomoc?
Nepřijde mu pomoci nikdo. Bude tam stát sám, rozpačitě se bude koukat kolem sebe a konec konců bude považovat všechny spolužáky za zrádce. Co by se stalo, kdyby použil Já jazyk a mluvil jen za sebe? „Já myslel že už nikdo nepřijde“. Za prvé by si ušetřil pocit zrady spolužáků. Co je ale velmi důležité je, že učitel by vnímal výpověď a přiznání docela jinak. Nebylo by to přiznání dítěte, ale přiznání dospělého. A myslím si, že aniž by si učitel uvědomoval žákovo dospělé přiznání, vnímal by žáka jistě dospěleji, méně konfliktně. Jeho spolužáci byť děti by zase vnímali výpověď a přiznání spolužáka jako projev „hrdinství“. Byl by pro ně kamarád na kterého je zřejmě spolehnutí a drží basu. Prostě když mluvíme za sebe, lépe se obhájíme a působíme dospěle.