Rodič, (člověk, který se tak chová, nejen opravdový rodič) se v zásadě může začít vůči nám chovat dvěma i více způsoby chování. Prvním způsobem chování rodiče je rodič majitel pravdy, který má vše pod palcem, vystupuje autoritativně, křičí a vše co říká je „správné“, očekává, že se budete chovat tak jak chce on a může i zastrašovat. Což může prohlubovat naší úzkost, deprese, projevy ADHD nebo závislost. Správné návyky jsou částí psychoterapie. Pokud se chovám jako rodič, člověk se kterým komunikuji se začne chovat jako dítě. A dítě není dospělý, tedy velmi těžko komunikací dosáhnu toho co chci.
Co bude následovat? A pomůže psychoterapie?
Co se stane pokud se tak budu chovat jako rodič, majitel pravdy, ten který co řekne je svaté a chovám se agresivně? Můj protějšek se kterým komunikuji se začne chovat jako puberťák, který se „zaštajfuje“ a nelze s ním hnout. S drzým výrazem v očích si bude říkat „no tak se vykecej a just ti nevyjdu vstříc“. Nechová se tak jen proto že se mu to nelíbí ale i proto, pokud je u toho někdo další, že zvažuje jak bude před třetím člověkem vypadat. No a pak se může dostavit úzkost, deprese a projevy ADHD a prohloubená závislost. I to je součástí psychoterapie.
Pokud se chovám jako rodič, který ochraňuje, vše chápe. Vše raději zařídí sám tak mám téměř jisté, že můj protějšek se začne chovat neschopně. Vychovám si z takového komunikačního partnera neschopného a zodpovědnost nenesoucího kolegu, nebo třeba člověka se kterým žiji v partnerském vztahu. Navíc takový člověk mě může pak začít zneužívat i v běžných situacích. Vše bude na mě a já pak padnu na hubu. Typickou situací jak si vytvořit díky komunikaci ve stylu rodič ochránce bezmocného partnera je například situace, kdy partner má naložit myčku. A řekne Vám že to neumí. Pokud zareagujete tím, že si to místo dospělého vysvětlení raději uděláte sama je konec. S největší pravděpodobností již vždy to dělat budete. Partner se pak naučí říkat vždy když se mu nebude chtít něco udělat, že to neumí a bude počítat s tím, že to zařídíte Vy.