Důvodů může být tolik co je lidí. Pokud ale myšlenka na psychoterapii proběhla hlavou, je to okamžik, kdy zřejmě selhaly rady přátel, rodičů a partnerů. A jistě také rady, které si člověk uděluje sám. Ono to může být tak, že si snažíme co nejlépe poradit sami, to samozřejmě může znít logicky. Proč to tedy nefunguje? No, vědci a spisovatelé proto mají pěkný název, říkají tomu autorská slepota. My sami jednáme podle vzorců, které se nám kdysi vyplatily a my jsme je začali považovat za výhodné a užitečné. Svět se ale kolem nás neustále mění takže to co fungovalo jednou nemusí fungovat podruhé. To, že se nám v minulosti něco vyplatilo je důvod proč často opakujeme chování, které vede k selhání a jsme nespokojení, smutní a vyděšení. V takové situaci se náš dosavadní život rozběhne jako míč z kopce a my, ač běžíme seberychleji ho nemůžeme dohnat. Může to být důvod vstoupit do psychoterapie.
Vstoupit do psychoterapie? Ano.
Rady přátel a blízkých míněné jakkoliv dobře vycházejí ze života a situace radícího, který již to, či ono prožil a má to za sebou. Takže rada patří do jiného času. Nepatří Vám ale radícímu. Radící situaci vidí jako něco, co je bezpečně za ním s jistotou a klidem generála po bitvě. To neznamená neposlouchat přátel, jen je dobré mít na paměti, že jejich rada může být jejich řešení jejich situace.
Terapeut je bezpodmínečně s Vámi v aktuálním čase i místě. Tedy soustředí se jen na Vás a zároveň v duchu stále kontroluje zda to co řešíte je váš vlastní problém. Terapeut odemkne Vaši nekonečnou schopnost poradit si se životem. Vše, co Vám ve Vaší těžké situaci pomůže, znáte, tušíte a více či méně umíte, jen se to bojíte použít, nebo tomu nevěříte, nebo se to prostě nesluší. Terapeut Vás vezme za ruku a probudí s Vámi Váš potenciál společně s Vámi ho pustí do světa. Pustí Vaši ruku a dál už budete vědět sami.