Jak pomáhá psychoterapie při léčbě alkoholismu?

V současné společnosti hraje alkohol poměrně velkou roli. Pravidelně se podává při oficiálních příležitostech. Ale pro mnoho lidí znamená alkohol kromě symbolické sklenky při přípitku mnohem víc.  Pomáhá jim být ve společnosti zábavnější, vypořádat se s nudou, zahnat těžké myšlenky nebo se uvolnit. Jak ale poznat, jestli je pití alkoholu ještě v normě nebo jestli je na něm už závislý?

To, jestli člověk pije nadmíru, tedy pije rizikově nebo splňuje i kritéria pro závislost, je možné mimo jiné poznat podle toho, že se alkohol stává v jeho životě velkým tématem: ovlivňuje vztahy, zaměstnání, péči o děti, volný čas, zdraví, nebo si zkrátka člověk bez alkoholu nedovede představit život. Jenomže alkohol vnáší do života vážná rizika.

Co se dá v takové situaci dělat? 

Nabízí se jednoduché řešení situace: přestat pít. Takto jednoduše si někdy řešení představuje nejen člověk, který pije, ale i jeho okolí. Jenomže vědět něco a udělat to, jsou dvě odlišné věci. 

Obecně se ví, že lidé nefungují tak rozumně, jak si často myslí. Velká část našich rozhodnutí je totiž intuitivní a automatická. Vzpomeňte si na situace, kdy jste se ani nestihli rozhodovat a rovnou něco uděláte – jen si vzpomeňte na bezmyšlenkovité zapínání televize hned po příchodu domů nebo bryskní reakci za volantem, kterou jste si plně uvědomili až chvíli poté, co jste se díky ní vyhnuli srážce s jiným vozidlem. Někdy zkrátka není čas si něco rozmýšlet a náš mozek to dobře ví. Často se rozhoduje bez toho, aby do procesu rozhodování přizval i naši „rozumnou část“.

Podobně uvažují i psychoanalytici, kteří počítají s existencí nevědomí. Nevědomí reprezentuje psychické obsahy (myšlenky, emoce, přání apod.), které se musí udržovat mimo uvědomování, protože jinak by mohly způsobit konflikt. Například se zamyslete nad situací, kdy se váš kamarád třeba chlubí novým autem. Budete se s ním společně radovat, ale fakt, že mu závidíte, raději potlačíte do nevědomí, abyste si o sobě nemuseli myslet, že jste špatní. Nevědomí má každý. Většina druhů psychoterapie vychází z předpokladu, že velká část našeho psychického života je neuvědomovaná.

Má to ale háček. To, že o nevědomých psychických procesech nevíme, neznamená, že nás neovlivňují. Naopak. Naše činy jsou často motivovány nevědomými pohnutkami, bez ohledu na to, jestli jsou dobré nebo špatné. Nevědomí nás může hnát k ubližování, ale i k pomáhání. Nevědomé pohnutky jsou obvykle pro nás i naše okolí neviditelné, proto se mohou ostatním připadat nelogické. Jedním takovým případem je právě pití alkoholu. Na úrovni „vědění” je alkoholik zřejmě přesvědčený o škodlivosti pití, na druhou stranu pro něj může být pocitově nemožné přestat pít.

Nevědomých důvodů pro excesivní pití je nespočet. Stává se, že opilostí (spojenou s euforií nebo útlumem) lidi bojují proti depresivním pocitům. V jiných případech alkohol zvyšuje sebevědomí a napomáhá sociálním interakcím. Existují i lidé, kteří u sebe soustavně vnímají pocit prázdna a alkohol jim pomáhá ho zaplnit. Obvykle je alkoholem možné kýžený účinek vyvolat, zejména v začátcích užívání. Jenomže po jisté době se začnou projevovat i další účinky alkoholu. Ve chvíli užití alkohol úzkost zažene, ale dlouhodobě ji prohlubuje.

Právě kvůli vážnějším psychickým potížím, vztahovým problémům nebo zdravotním komplikacím se lidé nejčastěji obrátí na odborníka s cílem svoje pití zastavit. 

Psychoterapie při léčbě alkoholismu

Terapie může probíhat individuálně nebo skupinově. U individuální terapie jde obvykle o pravidelné setkávání klienta s terapeutem. Bývá intenzivnější než skupinová terapie, která ovšem může mít přínos ve sdílení životního příběhu s ostatními klienty. V každém případě je cílem psychoterapie změna v chování a přístupu k sobě samému. Když přichází na terapii člověk, který příliš pije, pravděpodobně bude chtít změnit právě tohle chování, snížit frekvenci pití nebo ho odstranit úplně. Existuje víc druhů psychoterapie, které se k tomuto účelu používají, což znamená, že se v praxi můžete setkat s různými způsoby a postupy, jak této změny dosáhnout.

Mezi nejčastější prostředky k dosahování změny v terapii patří budování bezpečného terapeutického vztahu a obecně snaha o porozumění. V bezpečném a jasně ohraničeném prostředí se klient setkává terapeutem, který jeho chování nehodnotí. Společně pátrají po tom, jaké motivy se skrývají za problematickým chováním a s čím dalším ještě mohou souviset. Nehraje roli, co je spouštěčem pití, v každém případě jde o složitý a komplexní proces, který často nejde urychlit.

Právě odhalení spouštěčů a práce na změně vzorců chování, může pomoci závislost zvládnout a získat život, který opravdu chcete.