K čemu slouží psychoterapie a jak vám může pomoci

Necítíte se dobře, máte pocity osamělosti nebo vás trápí problémy, o kterých si myslíte, že je sami nedokážete zvládnout? Lékaři o vašich fyzických bolestech říkají, že by mohly být psychického původu? S těmito problémy vám může velmi účinně pomoci psychoterapie. Pojďte se podívat, k čemu přesně psychoterapie slouží a co vás během ní čeká.

Psychoterapie je pro řadu lidí velmi neuchopitelná a nese s sebou velké neznámé. Lidé se jí často obávají, protože ji mylně zaměňují s psychiatrií či psychologií. Jak to tedy je? Kdo je psycholog, psychiatr a kdo psychoterapeut?

Psycholog je odborníkem na lidské chování a jeho analýzu. Je absolventem vysokoškolského studia psychologie. Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění a jejich vzájemné vztahy a interakce. Psychologie dokáže celou řadu duševních procesů vysvětlit, změřit a kategorizovat.

Psychiatr je lékař, který získal atestaci v oboru psychiatrie. Léčí podobně jako neurologie nemoci mozku. Zabývá se těmi, které se projevují v myšlení, emocích, vnímání a chování nemocných, a nikoliv tělesně. K samotné léčbě využívá psychiatrie převážně léky – psychofarmaka, a výjimečně i další léčebné postupy využívající přístroje.

Psychoterapeut léčí duši většinou slovem. Za zakladatele moderní psychoterapie se považuje Josef Breuer, učitel a přítel Sigmunda Freuda, který vytvořil tzv. terapii mluvením. Psychoterapie ovšem není jen tak nějaké „mluvení“. Psychoterapeut se řídí psychoterapeutickými postupy, na které má psychoterapeutický výcvik. Během výcviku si budoucí psychoterapeut prochází tzv. sebezkušeností, kdy sám na sobě zkouší, jak funguje daný psychoterapeutický přístup.

Většina psychoterapeutů u nás jsou vysokoškolsky vzdělaní psychologové a psychiatři. Psychiatři pro získání atestace z psychiatrie musí totiž aspoň částečně projít psychoterapeutickým výcvikem.

Co to je psychoterapie?

Psychoterapie se zabývá terapií psyché neboli léčbou duše. Obdobně jako naše tělo má občas nějaká trápení, bolístky a zranění, má je i naše duše. Někdy o nich víme velmi dobře, někdy je pociťujeme jen nepřímo – jako depresivní nálady, pocity neklidu či neustálého tlaku, podrážděnosti, úzkosti a strachu. Někdy se projevují psychosomatické potíže (poruchy spánku, nechuť na sex, zažívací potíže, vysoký krevní tlak, výrazné změny hmotnosti apod.).

Na rozdíl od tělesných zranění, která vidíme a pociťujeme hned, rány na duši se mohou ozvat i desítky let poté, co jsme je utržili, a obvykle v tu nejnevhodnější dobu. Když ztratíme nebo naopak získáme nějaký vztah, po narození dětí, úmrtí rodiče, ztrátě sebejistoty, v krizi, při onemocnění těla apod.

Léčení duše není jediná funkce psychoterapie. Stejně jako se při fyzioterapii mnohdy naučíte praktická cvičení, která vám pomohou pečovat o tělo tak, aby vás už do budoucna nebolelo, tak i v psychoterapii se učíte o svoji duši pečovat tak, aby vás v budoucnu nebolela. Naučíte se při ní jinak přistupovat k sobě a mnohdy také sebesoucitu. Konkrétní způsob závisí na tom, jaký postup terapeut zvolí. Postupů existují desítky, všechny se ale snaží dosáhnout téhož. Společné mají to, že při nich poznáváte sami sebe.

Během terapie objevujete nová, mnohdy pro vás (nikoliv však nutně pro ostatní) skrytá, zákoutí své duše, a učíte se s nimi zacházet. Mnozí klienti v psychoterapii objeví i řadu svých opravdu silných stránek, o kterých (mnohdy opět na rozdíl od svého okolí) třeba ani neměli ponětí.

V psychoterapii se odhaluje i váš stín, se kterým je potřeba se dobře seznámit a naučit se ho přijímat. Jedině tak se stanete celistvými. Naučit se přijímat sebe sama i tehdy, když děláme nepěkné věci, je klíčovou součástí sebepřijetí a sebevědomí.

Není psychoterapie jako psychoterapie

V zásadě existují čtyři druhy psychoterapie, všechny čtyři vám ve své praxi mohu nabídnout. 

• Individuální psychoterapie pracuje s jedním člověkem a jeho prožitky při sezeních s terapeutem. V tomto případě budeme pracovat v soukromí, pouze mezi čtyřma očima.
• Skupinová psychoterapie pracuje se skupinou klientů a jedním či více psychoterapeuty. Jde při ní o procesy, ke kterým dochází v rámci interakce členů skupiny mezi sebou.
• Párová či také partnerská psychoterapie pracuje s párem, kdy klientem je vlastně vztah dvou lidí, a nikoliv lidé. Proto se také mnohdy párová a individuální psychoterapie doplňují. 
• Rodinná psychoterapie pracuje se systémem celé rodiny, klientem je v tomto případě rodina, typicky zahrnuje aspoň jedno dítě a jednoho rodiče.

V čem vám může psychoterapie pomoci

Carl Rogers popsal celý proces cesty od inkongruence ke kongruenci, tedy svobodě, a rozdělil ho do 7 stádií. Mnohá z nich probíhají dlouho předtím, než vůbec začnete uvažovat o psychoterapii a zhruba polovinou z nich si projdete v době, kdy docházíte na psychoterapii (obvykle na hodinu týdně). Psychoterapie samotná ale nemusí být nutně jediným prostorem, kde dochází k radikální změně. Většinu změn si „odpracujete“ mimo setkání se mnou. Nicméně právě pevný vztah s psychoterapeutem vám poskytne zázemí pro to, abyste tyto změny dokázali v životě uskutečnit.

Psychoterapie vám pomáhá růst a měnit váš svět, a to i přes všechny a díky všem ranám, co jste v životě utržili, a to tím, že umožní tomu zdravému ve vás, aby se dostalo ke slovu. Klíčovým nástrojem, díky kterému se tak děje, jsou tzv. aha momenty. To jsou chvíle, kdy dostanete doposud znemožněný či skrytý náhled na důležité souvislosti o sobě a svém chování. Někdy se využívají i jiné postupy, které se vybírají podle momentální potřeby klienta.

Výsledkem všech je poměrně zásadní proměna člověka, kdy na konci psychoterapie je spokojenější, vyrovnanější, klidnější, šťastnější a „celejší“ člověk. S tím mnohdy souvisejí i pozitivní psychosomatické projevy, které spočívají v utlumení některých psychosomatických onemocnění – opět můžete spát v klidu celou noc, máte silnější imunitu, nižší krevní tlak, zmizí potíže se zažíváním, bolesti zad…

Co se děje na psychoterapii

Konkrétní průběh psychoterapie závisí na tom, co přesně potřebujete. Na prvním sezení si poslechnu, co vás trápí, a domluvíme se na dalším postupu. Zvolím vhodný způsob terapie, podle kterého budeme postupovat. Je možné, že v průběhu času se bude průběh terapie proměňovat. Klíčový je totiž váš prožitek tady a teď, případně i postoj, který si z terapie odnesete do svého budoucího jednání.

Jak se změníte v psychoterapii

Psychoterapie změní váš pohled, a především přístup k sobě i k ostatním. V některých případech je změna velmi výrazná. Psychoterapie také často dává nový význam minulosti, zejména pokud nebylo ideální dětství (šikana, rodiče alkoholici, pohlavní zneužívání, …). Během psychoterapie se vypořádáte s minulými zraněními, která vám v současné době brání svobodně prožívat pocity, svobodné jednat ve vztazích a svobodně žít. Dříve či později se objeví všechna stará zranění v podobě např. tzv. zhoubných životních schémat jako „Nikdy nic nedokážeš!“ „Jsi k ničemu!“. Zbavíte se jich prostřednictvím tzv. korektivní zkušenosti, kdy při stejném prožitku dostane od terapeuta to, co jste kdysi v podobné chvíli potřebovali.

Mnohdy si během psychoterapie také odtruchlíte staré ztráty. Během terapie také dochází k proměně vztahovosti člověka. Postupně se zbavíte jak toxicity (zejména ve vztahu k sobě), tak i nejistoty ve smyslu vztahové vazby. To vám dá větší svobodu v tom být sám sebou i s ostatními, a zejména pak s nejbližšími – partnerem, dětmi, rodiči, přáteli, ale třeba i kolegy v práci. Během své terapie posílíte či obnovíte své sebevědomí.

K čemu psychoterapie neslouží

Když už víte, k čemu psychoterapie slouží, podíváme se na to, k čemu neslouží.

• Nedá vám jasné návody na to, co a jak dělat (až na výjimky jako je krizová intervence, terapeutické přístupy pro umírající apod.).
• Nezodpoví vám ani na otázky, co je pro vás nejlepší, proč ten či onen dělá to či ono.
• Není to prostor, kde by vám měl někdo „dávat za pravdu“ nebo vás poplácávat po ramenou za všechno, co v životě děláte.

Psychoterapeut není váš kamarád, a právě proto se s ním mnohdy budete cítit jinak než s kamarády. Zejména u některých přístupů se často stává, že se na sezeních dostaví podobné pocity jako v dětství s rodiči, včetně těch negativních.

Některé aha momenty a interakce v terapii vedou k nepříjemným pocitům, které pak musíte mezi sezeními a na dalších sezeních zpracovávat, s čímž vám pomůžu. To, že minulost dostává nový význam, není vždycky příjemné, stejně jako není příjemné objevovat svůj stín. S psychoterapeutem vám nemá být jen příjemně, ale má vám být natolik bezpečně, aby vaše sebeúzdravné mechanismy mohly promlouvat a abyste mohli snáze dosáhnout nejlepší verze sebe sama.

Jak je to s důvěrností informací v psychoterapii

Psychoterapie je důvěrná a naprosto diskrétní. Platí absolutní důvěrnost informací, které mi na sezení sdělíte, vyjma ohlašovací povinnosti v trestním zákoníku. Velká část psychoterapeutů využívá služeb tzv. supervizora, obvykle zkušenějšího psychoterapeuta s příslušnou zkušeností a výcvikem.

Supervize pomáhá psychoterapeutovi zamezit tomu, aby jeho vnitřní svět ovlivnil vnitřní svět klienta a poskytuje náhled nezúčastněné osoby. Supervizor totiž mnohdy může odhalit nějaké skryté souvislosti, kterých si psychoterapeut nevšiml, nebo nový pohled na situaci klienta.

Při supervizi si psychoterapeuti mezi sebou sdělují obvykle jen pseudonymy či křestní jména klientů, není tedy možné, aby si supervizor spojil sdělované informace s konkrétním člověkem.

Jak si vybrat svého psychoterapeuta

Volba psychoterapeuta je zcela zásadní pro úspěch celé terapie. Je důležité, aby vám seděl profesně i lidsky. Ne vždy se to povede napoprvé, proto se netrapte, pokud jste už nějakou psychoterapii podstoupili a nebylo to pro vás přínosné.

Než se vydáte za psychoterapeutem, zkuste také zvážit otázku věku a pohlaví svého psychoterapeuta. U některých témat to může hrát naprosto zásadní roli. Zeptejte se na tyto dvě otázky. Mluvilo by se mi o mém problému snáz s mužem nebo se ženou? Mluvilo by se mi o tom snáz s někým výrazně mladším, stejně starým nebo výrazně starším?