Specifické poruchy učení a chování jsou v současné době poměrně častou diagnózou. A pro učitele proto obvykle nebývají takové děti žádnou novinkou. Jenomže faktem je, že každé dítě je jiné a je potřeba k němu přistupovat individuálně. Pojďte se s námi podívat na to, co vlastně všechno jsou poruchy učení a chování i na to, proč vznikají, jak se projevují a jak je zvládat.
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo šikovné, zvídavé, poslušné a bezproblémové. Bohužel ne vždy se to daří. Některé děti jsou zlobivé, nepozorné, neklidné, odolávají dobře míněným radám. Mezi takovými dětmi najdeme i děti se specifickými poruchami učení a chování (SPUCH).
Jaké jsou děti se SPUCH?
Děti se specifickými poruchami učení a chování jsou obvykle zbrklé, impulzivní, neklidné, mají problémy s učením a respektováním pravidel. Ve škole žáky s těmito handicapy označují jako integrované žáky. Z formálního hlediska se řadí mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. O tom však musí rozhodnout školské poradenské zařízení, kam se obrací buď škola se svolením rodičů, nebo i rodiče sami.
Obě diagnostické kategorie – specifické vývojové poruchy učení a chování se často navzájem prolínají, a proto je nelze od sebe oddělit. Nicméně pro zjednodušení a lepší pochopení je lze uvádět samostatně jako specifické poruchy učení a specifické poruchy chování.
Specifické poruchy učení
Skupina poruch učení je velmi různorodá a projevuje se zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Mohou se vyskytovat v kombinaci s jinými formami postižení (jako jsou např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emocionální poruchy) nebo souběžně s vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitele).
Specifické poruchy chování
Specifické poruchy chování se spojují s oslabením ve funkcích a schopnostech, které zodpovídají za řízení, regulaci a integraci chování. Patří sem psychické funkce a vlastnosti zakotvené v centrálním nervovém systému, jako je pozornost, reaktibilita, úroveň aktivace, cílevědomost, sebekontrola, ale také řeč jako důležitý činitel autoregulace a další.
Oba typy poruch se mohou vyskytovat společně. Je však třeba si uvědomit, že specifické poruchy chování vedou často k nedostatečnému využívání kapacity rozumových schopností. Tím se snižuje výkonnost dítěte a mohou se objevit problémy ve výuce.
O poruchách učení mluvíme až tehdy, kdy se dítě začne učit školním dovednostem (čtení, psaní, počítání). Není tedy možné označit dítě za dyslektika, když se ještě neučilo číst. V předškolním období je možné si pouze všimnout určitých signálů, které upozorní na možné riziko poruchy. Časté jsou problémy v motorice, pravolevé a prostorové orientaci.
Symptomy lehkých mozkových dysfunkcí (ADHD)
1. Poruchy pozornosti a soustředěnosti
Rychlá únava pozornosti, její kolísání a malý rozsah, neschopnost zaměřit pozornost na podstatné znaky a situace, ulpívání pozornosti.
2. Hyperaktivita
Hyperaktivní děti jsou neustále v pohybu, nevydrží na jednom místě a neustále mění polohu těla. Velmi často jednají zbrkle, bez uvážení, obecně se dá říct, že nejdřív jednají a až potom přemýšlí nad možnými následky svého chování. Tento nevhodný způsob komunikace dostává děti s poruchou do konfliktních situací nejen s dospělými, ale i s ostatními dětmi. Ostatní děti je nemají moc rádi.
3. Emoční labilita, impulzivita
U těchto dětí jsou časté výkyvy v prožívání citových stavů a nedostatečná citová stabilita. Opakem je citová tupost, kdy dítě nemá zájem ani potřebu komunikovat. Objevit se může i společenská nezralost, neschopnost přizpůsobit se obecně přijímaným pravidlům, nedostatek vůle, výkyvy nálad, nedostatečná sebekontrola, zvýšená podrážděnost. Chování je často velmi spontánní, postrádá zábrany. Impulzivita je typická tím, že dítě mezi impulz a čin nevkládá rozvahu.
4. Percepční poruchy a poruchy motoriky
Objevují se nedostatky ve smyslovém vnímání i poznávacích činnostech. Často se objevuje kombinace dyspraxie – motorická nešikovnost, nedokonalá zraková a sluchová percepce, problémy s orientací v prostoru a potíže s pravolevou orientací. Časté bývají i nedostatky ve vnímání času, časových vztahů a sousledností, které jsou velmi nápadné při výuce např. dějepisu. Orientace na časové přímce je pro ně nadlidský úkol.
5. Poruchy myšlení a paměti
Unáhlené myšlení, skoky v logickém myšlení, spojování nesouvisejících věcí, nedostatek abstrakce. Problémy při vybavování uložených představ, které netvoří žádný ucelený systém.
6. Poruchy řeči
Nejčastěji se můžete setkat s artikulační neobratností, dítě umí vyslovovat izolované hlásky i celá slova, ale artikulace je namáhavá a řeč je někdy obtížně srozumitelná. Typické jsou také specifické asimilace, které týkají sykavek a tvrdých a měkkých hlásek (d, t, n, ď, ť, ň), kdy dítě umí jednotlivé sykavky vyslovit, ale v celých slovech je zaměňuje.
8. Zvláštnosti v sociálním chování
Nedostatečná citlivost a špatné rozlišování sociálních norem (vlezlost, lehkomyslnost, zbrklost), nerespektování autorit.
9. Snížená sebeúcta
Mnohé děti s ADHD trpí sníženou sebedůvěrou, sebeúctou. Typické jsou jejich vlastní komentáře, kdy říkají, že jsou hloupé, že něco nezvládnou apod. Některé se naopak chovají agresivně, což souvisí s jejich snahou kontrolovat situace.
10. Výrazné nerovnoměrnosti ve výkonových zkouškách (testech), v prospěchu a chování
Často se jedná o nepochopitelné rozdíly, které bývají záhadou pro učitele i rodiče. Dítě to nedělá naschvál, nemůže za to.
Poruchy učení
Mezi nejznámější poruchy řadíme dyslexii – porucha čtení, dysgrafii – porucha psaní, dysortografii – porucha pravopisu a dyskalkulii – porucha matematických schopností.
U dyslexie mívají žáci problémy s rozlišováním některých hlásek, ve slovech je přehazují, zaměňují zrcadlově podobné hlásky (b-d, p-b, s-z, a-u apod.), tvarově podobné hlásky (m-a, k-h) i zvukově podobné hlásky, a to jak při čtení, tak i při psaní.
Dyslexie způsobuje i problémy s vývojem řeči. Není výjimečné, že se v anamnéze vyskytne opožděný vývoj řeči.
Objevit se mohou poruchy v koordinaci pohybů očí. Projevem je např. to, že se dítě najednou ztratí na řádku, čte o řádek níže a vůbec mu to nepřipadá divné.
Někdy děti nedovedou jednotlivé dílčí funkce koordinovat a integrovat do jedné složitější aktivity, kterou je např. čtení. Děti sice čtou bez výrazných chyb, ale velmi pomalu. Především ale textu nerozumí, čtou bez pochopení.