Každý den se děsíte, že vaše dítě zase přinese špatné známky? Než začnete panikařit nebo dítě zbytečně trestat, měli byste se zamyslet nad příčinou. Školní prospěch ovlivňuje celá řada okolností – schopnosti a dovednosti či motivace k učení a vůle. Výsledky však mohou negativně ovlivnit i specifické vývojové poruchy učení.
Než se však rozběhnete do pedagogicko-psychologické poradny, pokuste se vyloučit chvilkové výkyvy, které mohou nastat i z jiných důvodů. Pokud má vaše dítě některou z těchto poruch, pomůže vám ji diagnostikovat odborník a také učitelé.
Jak se dítě se specifickými poruchami učení pozná?
Ve většině případů se jedná o děti, které mají i přes průměrné rozumové schopnosti a vhodné podmínky k učení v okolním prostředí velké potíže naučit se číst, psát a počítat. Tyto poruchy jsou vrozené a vznikají na podkladě dysfunkcí centrální nervové soustavy a jejich příčiny jsou často nejasné.
Svou roli hraje dědičnost v kombinaci s negativními vlivy působícími během těhotenství, při porodu či po narození dítěte. U dětí, kde s později vyvinou poruchy učení bývají patrné nedostatky na poli vnímání a poznávání, nerovnoměrně se rozvíjí schopnost přijímat a zpracovávat informace (zrakové a sluchové vnímání, prostorová orientace, paměť, …).
Mezi nejčastější vývojové poruchy učení patří
- Dyslexie – porucha čtení
- Dysortografie – porucha pravopisu
- Dysgrafie – porucha grafického projevu
- Dyskalkulie – porucha počítání
Méně časté poruchy jsou dyspinxie (porucha výtvarných schopností, charakteristická nízkou úrovní kresby), dysmúzie (porucha vnímání a reprodukce hudby) či dyspraxie (porucha obratnosti).
SPÚ mají vliv i na další životní sféry
Specifické vývojové poruchy učení se mohou vyskytovat samostatně, ale častěji se objevují jejich kombinace. Právě od kombinací se pak odvíjí, v jakých předmětech dítě neprospívá. Poruchy učení však nezasahují pouze do učení, velkou měrou ovlivňují i sebepojetí a sebevědomí dítěte. Následně mají pak vliv na vztah s vrstevníky a postavení v kolektivu.
Děti trpí tím, že si uvědomují, že jim nejde učení tak jako ostatním, a to přes to, že se učí mnohdy i víc než jejich spolužáci. Děti jim mohou vyčítat úlevy v rámci výuky a hodnocení. Některé děti se v důsledku toho uzavírají do sebe, na učení postupně rezignují a jsou často neprávem označovány za líné. U jiných z nich se naopak objevuje zvýšená agresivita, dělají ze sebe takzvaně třídního šaška, nepřiměřeně upoutávají pozornost.
To jsou důvody, proč je nutná včasná diagnostika a následný zásah. Určitá rizika se dají vypozorovat již v předškolním věku (dítě například nerado kreslí, je celkově tělesně neobratné, přetrvávají u něho obtíže v ústním projevu), v plné míře se však poruchy učení projeví až s nástupem do školy. Definitivní diagnóza se pak v praxi stanovuje v průběhu druhé třídy.
Kam se obrátit o pomoc
Nejdříve si všimnou problémů učitelé ve škole, ti odešlou děti do školského poradenského pracoviště –pedagogicko-psychologické poradny či speciálně-pedagogického centra. Obrátit se na ně můžete i přímo vy, když se vám zdá, že je něco v nepořádku. Vyšetření musí být velmi důkladné, aby se vyloučily jiné důvody školního neprospěchu.
Pomoci vám mohou i odborníci ze soukromých praxí, kde s vámi po diagnostice budou řešit problémy, které odhalili v poradně. Budete pracovat společně s dětmi a naučíte se zvládat jejich studium. Dozvíte se, jak s dětmi mluvit, pracovat i jak je správně motivovat k učení. Díky tomu se vám jistě podaří poruchy učení zvládnout a pomoci vašemu dítěti obstát ve škole.