Panická ataka a záchvat paniky, oba tyto stavy mají něco společného. Projevuje se tak panická porucha, ta však mívá mnoho podob i různou intenzitu. Nedá se tak hned napoprvé s jistotou říci, že se jedná o panickou poruchu, v tom tkví její největší nebezpečí.
Panická porucha se dá přitom velmi účinně léčit, jen je potřeba zjistit, že se u vás projevila. Určení diagnózy může být v některých případech velmi zdlouhavé, protože se nejprve musí vyloučit jiné diagnózy
Příznaky panické poruchy
Typické příznaky těžké panické poruchy vyjadřují lidé zhruba takto: „Přišlo to znenadání, najednou mi bylo zle. Nevím o tom, že bych dříve trpěl nějakými depresemi. Ale v tu chvíli jsem si ale říkal, že mám infarkt nebo že se udusím. Bál jsem se, že umřu nebo že se zblázním. Teď jsem už v pohodě, ale bojím se, že se to vrátí.“
Panická ataka si nevybírá, postihuje muže i ženy. Nejčastěji se objevuje v rané dospělosti, zhruba ve věku 15 až 24 let a poté také kolem 50. roku života. Rozdíl není ani v tom, jaké pacient zastává zaměstnání. Vždy je to podobný příběh, a to i v případě, ať ho vypráví starší paní, která si užívá zaslouženého důchodu, student, který se připravuje na státnice, nebo maminka na mateřské dovolené.
Panická porucha – masivní úzkost
Jednotlivé ataky jsou různě silné, objevují se nepravidelně a jejich tělesné projevy se mohou lišit. Typicky to však bývá bušení srdce, zvýšený tlak, sevřené hrdlo, neschopnost se nadechnout, pocit dušení, brnění končetin, ztráta citlivosti a hybnosti končetin. Dostavit se může i pocit ochrnutí různých částí těla. Záchvat paniky doprovází také masivní úzkost, až hrůza.
Panická ataka
Není se čemu divit, protože panický záchvat je skutečné utrpení. Je důležité si uvědomit, že postižený si nic nenamlouvá, cítí opravdovou bolest a někdy dokonce bezprostřední strach o život. Pod vlivem nastupující úzkosti se totiž mění dýchání a s tím i poměr kyslíku a kysličníku uhličitého v krvi.
Tento nepoměr má za následek další fyziologické reakce, které postižený vnímá jako příznaky infarktu nebo jiného onemocnění. Nejde tedy o hypochondrii, jen příčina bolesti není somatická, nýbrž psychologická.
Panický záchvat vždy představuje hluboké trauma a postižený se pak často trápí a žije ve strachu, že se ataka vrátí a bude silnější. Začne se proto intuitivně vyhýbat situacím a prostorám, kde se necítí bezpečně a není si jistý možností okamžité pomoci. Typicky to je cestování, návštěva prostor, kde je hodně lidí, nebo jízda dopravními prostředky.
Jak léčit panickou poruchu?
Jak už jsem uvedl, panická porucha se dá poměrně dobře léčit. Já vám s ní jsem díky své specializaci schopen velmi účinně pomoci. Léčba panické poruchy vždy musí stát minimálně na dvou pilířích.
Prvním pilířem je osvojení strategií a vzorců chování, pomocí kterých dokážete nastupující záchvat paniky zvládnout a potlačit. Je to jakási první pomoc, která přinese okamžitou úlevu.
Mnoho trýznivých tělesných i duševních pocitů, které panický záchvat doprovázejí, vzniká z důvodu náhlého zvýšení koncentrace kyslíku v krvi a laktátu kyseliny mléčné ve svalech. Pokud se naučíte zvládat strategie a zautomatizujete si je, jste potom v běžném životě schopen nastupující paniku včas rozpoznat a potlačit. To je to velmi důležité, protože nejistota a pocit, že neovládáme vlastní tělo, vede k nárůstu úzkosti.
Druhým a nejdůležitějším pilířem léčby je kognitivně – behaviorální psychoterapie. Kromě zvládnutí panické ataky je potřeba zpracovat a odstranit její příčinu. Tou bývá značné psychické vyčerpání, které si často nevědomky způsobujeme různými zažitými vzorci našeho myšlení, chování i emočního prožívání. Tyto vzorce je potřeba změnit a během sezení budeme společně pracovat na tom, abyste získali nové vzorce.
Třetím pilířem může být v závažných případech i farmakoterapie. Pokud se panické záchvaty dostavují často a jste z nich vyčerpaní, je možné podpořit psychoterapeutický proces vhodnými léky. Nejčastější volbou jsou antidepresiva.
Pingback: Panická ataka a co pomáhá