Když se řekne léčba alkoholismu, mnoho lidí si představí pobyt v léčebně a doživotní abstinenci. Ale je to opravdu jediná cesta, jak se vypořádat se závislostí? Existují totiž i další možnosti terapie i medikace, které jsou efektivní zejména pro léčbu méně rozvinutých forem závislosti.
Mnoho lidí se pobytu v léčebně obává a s doživotní abstinencí si spojuje nálepku alkoholika, ztrátu svobody či společenského zázemí. Mnohem častějším důvodem, proč nenastoupit léčbu však bývá přesvědčení, že na tom zkrátka „nejsem ještě tak špatně“, aby pro mě byla dlouhodobá hospitalizace nutná.
oto přesvědčení sice může v některých případech znamenat popírání závažnosti problému, v jiných však může být toto přesvědčení oprávněné. Je však nutné podotknout, že v případě těžké formy závislosti na alkoholu, tedy chronického alkoholismu, má forma restriktivní léčby své nezastupitelné místo. Většinou bývá jedinou cestou, jak alkoholikovi se zvládnutím závislosti pomoci.
Pohled na podstatu pojmu závislost se z odborného hlediska vyvíjel. Zatímco odborníci v poválečném období se domnívali, že existuje pevná hranice mezi alkoholikem a ne-alkoholikem, moderní adiktologie považuje vznik závislosti za kontinuální proces a rozlišuje různá stádia. Ukazatelem stupně závažnosti alkoholismu není pouze množství vypitého alkoholu nebo míra narušení tělesné a duševní rovnováhy, ale především psychologické motivy nadměrné konzumace.
Ukazuje se, že v České republice vyhledávají pomoc se závislostí především lidé v nejtěžších stádiích závislosti. To je bohužel velmi nebezpečný trend, protože léčba je v tomto případě náročná a počet relapsů poměrně vysoký. Pokud si včas uvědomíte, že se vám pití vymyká z rukou, můžete problém vyřešit ambulantní cestou. Terapie je snazší, účinnější a obejde se i bez drastičtějších zásahů do běžného životního stylu.
Sekundární prevence, aneb jak začít pít méně
U nás poměrně novým přístupem v pomoci závislým, který má ale v Západní Evropě své nezastupitelné místo již od 90. let 20. století, je nedirektivní léčba závislosti, známá také pod pojmem terapie Kontrolované konzumace. Tento ambulantní druh léčby vznikl v USA a v Evropě se rozšířil díky práci německého profesora psychologie, Joachima Koerkela.
Kontrolovaná konzumace je vhodná pro pacienty s nerozvinutými formami závislosti, jejichž patologická konzumace má především psychologické spouštěče. Non-abstinentní terapii však rozhodně nelze zaměňovat za pouhé řízené snižování dávek alkoholu. Takové pokusy mají alkoholici často za sebou a bohužel neúspěšně. Kontrolovaná konzumace alkoholu je náročný terapeutický proces zaměřený na posílení sebekontroly a hlubší pochopení rizikových okolností pití. Stěžejním úkolem je pak odhalení a ošetření psychologických příčin nadměrného pití.
Léky na alkoholismus
Tradiční abstinentní terapie se obvykle kombinuje lékem pod názvem Antabus, který obsahuje účinnou látku disulfiram. Pokud se pacient, který užije Antabus, napije nějakého alkoholického nápoje, způsobí mu to poměrně silnou tělesnou nevolnost.
Non-abstinentní terapie se může podpořit tzv. anticravingovými preparáty. Tyto léky se v mozku navazují na receptory přijímající etanol a znemožňují tak dosáhnout silné intoxikace. V praxi pomáhají snížit počet vypitých alkoholických nápojů a pomáhají nastavit „záklopku“.
Nepropít se do těžké závislosti
Kontrolovaná konzumace alkoholu je sice variantou k abstinenci, ale není vhodná pro všechny. Je třeba si uvědomit, že abstinence je a zůstane nejbezpečnější formou zacházení s návykovými látkami. Před zahájením non-abstinentní léčby je třeba absolvovat diagnostické vyšetření a zjistit míru závažnosti problému a případná zdravotní postižení, které již zvýšená konzumace alkoholu způsobila. Při terapii závislosti na alkoholu platí stejné pravidlo, jako u všech dalších onemocnění. Čím dříve si problém uvědomíte a začnete ho řešit, tím jednodušší, kratší a účinnější je jeho léčba. Popírání obtíží vede bohužel k postupnému zhoršování stavu a pobyt v léčebně se stane nevyhnutelným.
Zajímá vás protialkoholní léčba? Přečtěte si i další články o tom, jak se dá alkoholismus léčit.
Pingback: Kontrolované pití – spása nebo řehole? - Psychoterapie Vacek