Pokud se chovám a reaguji jako dítě tak si s člověka, se kterým komunikuji vytvořím rodiče. Chovat jako děti se můžeme v zásadě několika způsoby. Jako dítě drzé, nebo dítě bezmocné. Vy, co již máte děti a navíc ve věku puberťáků si jistě vybavíte situaci, kdy dítěti něco říkáte a ono se Vám drze dívá do očí a v duchu si myslí „no, tak se vykecej“.Chovám li se jako dítě, například jsem drzí, dávám najevo nezájem, můj komunikační partner se může změnit v agresivního rodiče a majitele pravdy. A veškerá možnost komunikace jde do háje. Oběma nám bude komunikace a interakce nepříjemná. My sami se v roli dítěte budeme vytáčet do běla a stejně tak i náš komunikační partner, tedy ten, ze kterého jsme si udělali „rodiče“, majitele pravdy. Nebudeme chtít kooperovat. Což je nezbytné pro terapie ADHD dospělých.
Vzomeňme si.
Stejně tak se mohu chovat i jako bezmocné dítě, které se bez rodiče neobejde. Možná si vybavíme situaci, kdy se nám něco nechce, jsme líní se nad něčím zamyslet nebo soustavněji řešit.V tom případě se v druhém probudí rodič ochránce, ten který za nás všechno udělá. Udělá to proto že nám chce pomoci, ale my ztrácíme autoritu. Navíc takový rodič nám bude brzo chtít pomáhat a zachraňovat nás ve Všem, ale my ztratíme svou autonomii. Tento vztah bude pro mě ponižující, ztrácím svou autoritu a pro partnera únavný. Okolí si takové interakce bude všímat a obdobné chování vůči Vám začne také používat.
Nebude se nám v tom líbit, jistě také to může ovlivnit naše vyhlídky na povýšení, pokud se jedná o naše chování v zaměstnání. Navíc může partner později své laskavosti vůči Vám chtít oplatit a my se dostaneme do podřízené pozice. Vybuduje nebo se bude snažit vybudovat v nás pocit bezmocnosti, stačí že si tento pocit nemohoucnosti budujeme svým dětským chováním sami. Komunikační partner se také může v takovém vztahu unavit a komunikaci s Vámi bude považovat za obtěžující. Dejme si pozor abychom nebyli dětmi. V této pozici si zhoršíme svou úzkost, deprese, projevy ADHD a závislosti.