Pracujeme, žijeme v rodinných a přátelských vztazích. Udržujeme je a hledáme vztahy nové. Jsme v zásadě spokojeni se svým životem, ale přesto se cítíme někdy unavení a vyčerpaní. A to netrpíme něčím, čemu se říká ADHD dospělých.
Dospělé s ADHD velmi obdivuji, žijí svůj život, žijí to samé co my, ovšem dvacet čtyři hodin denně, každou minutu musí zvládat svou impulzivitu, poruchu pozornosti a neklid. Rádi by byli vnímáni kladně a jako zralí dospělí. Stojí je to obrovské množství energie. Problém, který, žijí, je dostává do situace, kdy se podceňují, cítí se nepochopení a okolí je hodnotí negativně.
Zamysleme se, jestli někdo s kým jsme každý den v kontaktu, není také „jako splašený, neposlouchá, zapomíná a nestíhá, často skáče do řeči“, a neškatulkujme. ADHD není doménou dětského věku, ale v 60% pokračuje i v dospělosti.
Farmakologická léčba Atomoxetinem a psychoterapie těmto lidem účinně pomoci. Lék upraví neurochemii mozku, psychoterapie pak pomůže s prožíváním, plánováním a vnímáním sebe sama.