Obecně platí názor, že dokonalý člověk se bude vždy a všude o vše kolem něj zajímat. Zní to hezky, ale kdybychom se měli snažit všechno vyřešit tak se zblázníme. My při ADHD léčbě dospělých bychom tomu měli věnovat pozornost. Kdybychom se měli o vše zajímat zapomeneme se zajímat o sebe, a to je nejdůležitější, to platí pro všechny, nejen pro lidi s ADHD. Že to zní sobecky? No, na první dojem to tak může být. Ale pokud se přece jen chceme starat o okolí a třeba mu i pomoci, musíme být nejprve v pořádku a v klidu my sami.
To je důležitý bod při ADHD léčbě dospělých. Rád používám přirovnání z prostředí leteckého provozu, kdy letušky při instruktáži před letem říkají kdy a jak si nasadit kyslíkovou masku. Dle jejich instrukcí i matky si mají nasadit masku první sobě a až jako druhý krok nasadit kyslíkovou masku svému dítěti. Je to jasné, pokud bude matka nasazovat první masku dítěti a přitom jí dojde kyslík, nezachrání ani dítě ani sebe.
„Je mi to úplně jedno“.
Nemusíme být dokonalí, co je dokonalé pro jednoho člověka nemusí být dokonalé pro druhého. Pokud nás někdo záporně hodnotí, nutí nás být lepším nebo dokonce být dokonalým máme právo říci „je mi to jedno“. A to i v případě že nás hodnotí kladně, i to nám může být jedno.
To samé platí i pro problémy ostatních, pokud nás nezajímají nebo se nechceme podílet na jejich řešení můžeme říci že je nám to jedno! Opravdu, můžeme to říci a měli bychom to říci, pokud nás nějaký problém druhého člověka nezajímá. Představme si, že nás nějaký člověk chce zasvětit do problému, který má. Nám je to jedno, nezajímá nás to, ale neřekneme mu to. Druhý člověk nám jeho problém popíše a docela jistě bude očekávat i nějaké řešení od nás. My se ale problémem zabývat nebudeme a v dalším rozhovoru bude tento člověk rozčarovaný, že jsme v dané věci nic nepodnikli, nebo o věci nepřemýšleli. Bude se cítit zklamaný a nás bude mít za nespolehlivé. Je to vlastně docela čestné informovat někoho o našem nezájmu.