Desítky myšlenek, impulzů a nápadů během minuty. Vše v hlavě běží jako o závod. To je denní praxe a život dospělých s ADHD. Vybrat tu správnou myšlenku, pamatovat si ji a vynaložit obrovské úsilí myšlenku realizovat. Ještě těžší může být skrýt myšlenky, které vyskakují a které nejsou důležité. My sami máme tedy dost problémů sami se sebou a do tohoto našeho čistě soukromého trysku vstupuje okolní svět. Okolní svět se svým řádem, očekáváním a reakcemi na nás samotné. Lidé kolem nás od nás očekávají, že budeme nějak reagovat a jednat a že tyto reakce a jednání bude víceméně obdobné jako u nich. To všechno musí dospělý s ADHD zažívat, řešit a reagovat. Někdy mám pocit, že dospělý člověk s ADHD je jako letový dispečer na obrovském a frekventovaném mezinárodním letišti. A je na tom letišti sám. Musí řídit provoz na zemi se stovkami nastupujících pasažérů, svých myšlenek a pocitů, správně je usadit do správného letadla. Do tohoto náročného úkolu vstupují ještě desítky letadel, které musí na tomto našem letišti přistát. Musí tedy přilétající letadla přivítat, seřadit do pořadí ve kterém mají přistát a řídit jejich přiblížení k tomuto jeho vlastnímu letišti. No, je to na jednoho člověka moc.
Stolní hra.
Tento stav mi také připomíná stolní hru, kdy z různých jamek vyskakují krtčí hlavy a úkolem hráče je gumovým kladívkem je zabouchnout zpět do díry. A v této vřavě musí mít hráč ještě na paměti, že jednoho krtka zabouchnout nesmí.
Osobně obdivuji každého dospělého s ADHD za to, že více či méně zvládá svůj život a že v té záplavě impulzů dokáže fungovat. Bylo by dobré a žádoucí, kdyby se o ADHD dospělých víc mluvilo a vědělo. Kdyby tak lidé bez ADHD věděli jak s lidmi s ADHD kooperovat a interreagovat. Ušetřilo by to oběma stranám mnoho nepříjemností a nedorozumění. Vy s ADHD povídejte lidem o svém problému, seznamte je s ním.