Netrápit se tím co není náš problém. ADHD dospělých, respektive terapie se asertivitě věnuje. Lehce se to řekne ale hůře realizuje. Jak například poznáme co je náš problém a co je už problém někoho jiného? Navíc nám společnost diktuje starat se o problémy ostatních nebo se alespoň tvářit, že nás zajímají. Dostáváme se tak do situací, kdy řešíme, prožíváme a přijímáme důsledky těchto situací. A to i tehdy, když o ně nemáme zájem. Jen jsme to včas neřekli dost jasně. Nejlepší je, pokud nás něco nezajímá a nechceme se tím zabývat je říci to. Slušnou a klidnou formou. ADHD dospělých se neasertivitou jen hemží.
Co nám hrozí?
Pokud včas nezareagujeme, čeká nás to, že nebudeme rozhodovat sami za sebe a budou nás hodnotit druzí a to i naše myšlenky. Budeme se vymlouvat a vysvětlovat naše jednání i uvažování. Budeme se hodně ospravedlňovat. Budeme se dostávat do situací, kdy budeme zodpovědní za řešení problémů jiných lidí. Budeme se stydět za to že měníme vlastní názor, přičemž je to naše právo. Zbavujeme se práva dělat chyby a být si za ně zodpovědní. Budeme říkat Já vím a to i když vědět nebudeme. Budeme závislí na dobré vůli jiných lidí, budeme v jejich područí a budeme lehce vydíratelní. Budeme se řídit logikou někoho jiného v domnění že je jen jedna logika. Ne logik je spoustu. Každý z nás má tu svou. Budeme se snažit všemu porozumět v domnění že je to tak správné, ale my můžeme říci Já ti nerozumím. Je to opět naše právo. Budeme si brát vše za své, problémy, trápení a chování druhých, ale přitom můžeme říci Je mi to jedno.
To všechno co jsem výše napsal nám hrozí, když nebudeme asertivní. Když nebudeme hájit svá práva. Asertivita, nebo ten název je dost používaný a někdy můžeme mít pocit, že to jsou jen takové řeči. Asertivita je nádherná a vede ke klidu, harmonii a hlavně k vlastní autonomii. Pokud se naučíme asertivní práva využívat každý den budeme se cítit lépe a vyhneme se mnoha nepříjemnostem.