Umět se pochválit. Léčba ADHD se tomuto problému věnuje. zní to jednoduše, ale málo kdo z nás to umí. Čím to je, že se nám příčí mít se rád, chválit se a užívat si svého úspěchu. Asi to pramení z naší historie, tedy české historie. Dlouhou dobu jsme byli vždy pod něčí nadvládou a podle toho také vypadalo naše chování. Kdy se nám vyplácelo nijak moc nevyčnívat, aby jsme nebyli moc nápadní. Aby někoho v našem okolí nenapadlo se o nás více zajímat a posléze o tom informovat příslušné orgány. Léčba ADHD se věnuje asertivním právům.
Byla tu inkvizice, která neměla moc ráda cokoliv nového a spokojený nebohabojný člověk jí byl trnem v oku. O nějakém výrazném, například osobním rozvoji nemohlo být řeči. Hned by nám inkvizice pěkně zatopila, a to doslova. Současně s touhle náboženskou policií tady byli úřady rakouského mocnářství, též velmi ostražité. Pak přišla rakouská policie s potíráním čehokoliv osobního a osobitého. Vyplácelo se držet hubu a krok. Krátké období od vzniku republiky do příchodu Němců to vytrhnout nemohlo. Za okupace platilo vlastně vše co za Rakouska, navíc s německou důsledností. Chovat se jako autonomní a se sebou spokojená bytost šlo tři roky po druhé válce a pak zase stop. Došlo ke kolektivizaci a to nejen v zemědělství. Hodnotit člověka náleželo kolektivům a uličním důvěrníkům. Fungovala snad jen stranicky orientovaná sebekritika. Takže se posuzovat sebe se vlastně stále učíme.
Můžete se sami hodnotit!
Vaše jednání, myšlenky a pocity posuzujte jen Vy sami. Rozhodujte sami za sebe „co se má“ nebo „co se nemá“. Pokud Vám někdo tvrdí, že byste měl dělat něco jinak, nebo se jinak chovat nemusíte na to reagovat a dělejte si to po svém a neste za to svou zodpovědnost. Je velkou pověrou že byste se neměli hodnotit sami, že by to měl dělat někdo jiný. Nikdo jiný za Vás Váš život nežije. Dospělí s ADHD nenechte si mluvit do svého života, když to nechcete.