Nelze nekomunikovat, ve společnosti komunikujeme stále ať chceme nebo nechceme. Té komunikaci při které mluvíme se říká komunikace verbální a té komunikaci druhé se říká neverbální. Neverbální komunikace je vše to, co děláme, jak vypadáme i to, jak třeba voníme když jsme mezi lidmi. Nepodceňujme její význam, vzpomeňte si kolikrát nás někdy zranil úšklebek přítele nebo šéfa a asi uznáte že to s úzkostí, ADHD a s projevy závislostí dokáže zamávat.
Co můžeme rozeznávat?
Detailně popsáno tak rozeznáváme Gestiku. To znamená jaká při komunikaci používáme gesta která děláme rukama. Jsou gesta otevřená, například když vidíme po delší době někoho, koho máme rádi tak jistě roztáhneme ruce při přivítání, když nás navštíví exekutor budou ruce jistě při těle. Dále rozeznáváme Haptiku, to je to, jak se třeba někoho dotýkáme, když s ním hovoříme. Vzpomeňte si jak se změnily Vaše sympatie k někomu, kdo Vás počastoval přátelským plácnutím po rameni a vyrazil Vám při tom dech.
Dalším znakem neverbální komunikace je Posturologie. To není jen to, jaký máme postoj, nebo jestli máme ruce v bok. Patří sem třeba i to jak daleko od člověka se kterým komunikujeme, stojíme nebo sedíme. Všimněte si jak vnímáte člověka se kterým komunikujete v malé vzdálenosti od sebe nebo naopak stojíte li od sebe daleko. Pokud od někoho s kým komunikuji stojím tři metry, může to působit, že je mi dotyčný nepříjemný, nebo že mě tolik nezajímá a třeba i to, že se ho bojím, nebo mi nevoní, to známe třeba z tramvaje.
Na co si dát také pozor.
Naopak, pokud půjdu k člověku, se kterým hovořím moc blízko, budu působit vlezlým a dotěrným dojmem. Lezu mu do intimní zóny. Pokud takto přestřelím mohu si všimnout že dotyčný poodstoupí směrem od nás. Pokud to nám dělá někdo jiný tak to může ovlivnit naši úzkost, deprese, projevy ADHD a závislost.
Oblečení.
No a oblečení, to je věčné téma. Nemáme podle vzhledu soudit, to se lehko řekne, když si musíme o někom udělat rychle dojem. Soudit je nám vlastní.