To je otázka. Proč vstoupit do psychoterapie a povídat si o svých problémech za peníze, když si můžu o tom co mě trápí popovídat s kamarádkou nebo kamarádem? Proc vstoupit do psychoterapie, když si můžu pomoci sám? Obě varianty mají svou pravdu, když máme problém, opravdu stačí někdy pokecat s přítelem, nebo se zamyslet a pomoci si sám. Ovšem, když už čtete tyto stránky zřejmě předešlé strategie dlouhodobě selhávají a Vy se cítíte špatně. Cítíte se špatně ve svých vztazích, nemocech a ve svém životě. A svépomoc také zřejmě selhává. Jste tedy vlastně na křižovatce, kdy se můžete stále dokola pokoušet pomoci sám nebo sama, nebo o svých problémech hovořit s přáteli a nebo nechat si pomoci od terapeuta. To je důvod proč vstoupit do psychoterapie.
Proč „pokec“ nefunguje vždy?
Když si povídáte s kamarádem je to příjemné a pokud Vás kamarád nebo kamarádka poslouchá je to k nezaplacení. Tak tedy kde je zakopaný pes? Povídat si s někým je většinou jednoduché, poslouchat je už o něco těžší, vyžaduje to koncentraci a zájem o probírané téma. Povídat si a poslouchat někoho umí většina lidí. A to je dobře. Ale naslouchat člověku je umění, které umí málokdo a díky za každého takového. Terapeut je profesionál v naslouchání. Naslouchá tomu co říkáte a hledá jiskřivé momenty, například kdy problém se kterým přicházíte nebyl v danou chvíli přítomen. A ptá se. Ptá se po zdánlivých maličkostech, znesamozřejmuje samozřejmé. Hledá Vaše vnitřní zdroje jak se s problémem vyrovnat, zvládnout ho či vůbec přejmenovat ho na neproblém. Terapeut je na návštěvě v krajině Vašeho života, nahlíží na to co mu dovolíte nahlédnout. Dívá se na život svýma očima a rozhovorem s Vámi valstně dojednává Vaší novou realitu, Váš nový pohled na sebe sama. Pomáhá Vám stát se režisérem Vašeho nového vlastního života. To vše patří do umění naslouchat.